O obci je v pramenech poprvé zmínka v roce 1346, kdy se po ní psali bratři Bohuněk a Řehník z Hrušova. Dalším držitelem části obce byl i Milota z Rudce, předek Hrušovských z Hrušova, kteří ves vlastnili do konce 16. století. Po porážce stavovského povstání se v roce 1628 dostala obec do vlastnictví Jáchyma staršího Slavaty z Chlumu na Novém Stránově, později pak byla připojena k nedalekým Brodcům.
V obci jsou známa dvě místa, kde dříve stávaly tvrze. Starší je asi kilometr od dnešní vsi na severovýchod. Charakter opevnění a velikost ukazuje spíše na menší hrad ze 13. století. Druhá, zřejmě mladší tvrz, stávala ve východní části obce v poplužním dvoře od 14. století.
Starší hrušovské tvrziště je na ostrohu nad soutokem Čertůvky s Jizerou severovýchodně od centra obce. Je chráněno dvěma zalomenými šíjovými příkopy s valy, mezi nimiž je předhradí. Další upravená plošina je na ostrožně za samotným jádrem tvrze.
Mladší tvrz stojící přímo ve vsi u poplužního dvora byla postavena ve 14. století a roku 1501 opatřena novou věží, k opevnění patřil i rybník. V 17. století došlo k barokní úpravě mohutné kamenné věžovité tvrze – změna počtu a velikosti podlaží, dostala novou mansardovou střechu s věžičkou, byla upravena i okna. Přízemí bylo valeně klenuté, zdivo bylo široké až 2,5 metru a podlaží spojovalo točité schodiště. V roce 1959 byla tato věž místo nutné rekonstrukce vyhozena do povětří a beze zbytku odstraněna (i přes protesty občanů).
Zdroj: http://www.hrady.cz/?OID=5247
Tvrz stávala uprostřed dnešní vsi, jejíž dominantou byla čtyřboká věž postavená z lomového kamene a zesílená v nárožích masivními kvádry. V přízemí síla zdi byla až 2,45 m. Věž měla v přízemí jedinou velkou místnost valeně klenutou se zvláštním vchodem a další čtyři patra s povalovými (plochými) stropy. Přístup do pater byl točitým schodištěm v jednom rohu věže. Fasáda věže byla hladká. Střecha věže jednoduchá, později s lucernou a bání.
V držení rodu Hrušovských byla tvrz až do konce 16 st., kdy ji získali Berbištorfové ze Štampachu. Sňatkem Elišky Berbirštorfové přešlo toto zboží na Jana z Roupova. V pobělohorských konfiskacích byl majetek Janu z Roupova zabaven a ten byl přinucen v r. 1628 odejít do exilu. Novým majitelem Hrušova se stal Jáchym st. Slavata z Chlumu a Košumberka. Po jeho smrti byl majetek prodán r. 1634 Matyáši Arnoldimu Hartmanovy z Karlštejna (verze dle T. Bílka). Druhá verze podle A. Sedláčka připisuje vlastnictví Hrušova od r.1630 Anně Arnoldové z Hyršova, která tento majetek získala odkoupením od Jáchyma Slavaty. Nicméně za 30-ti leté války byla zdejší ves vypálena Hartmanům z Karlštejna a po této zkáze nebyla tvrz nikdy obnovena. Zachovala se pouze výše zmiňovaná věž, která však nepřežila komunistické plánování a byla v r. 1959 zbořena. Ve starších popisech je uváděno, že místnosti v patrech byly ještě vyzdobeny historickými výjevy a obrazy držitele tvrze.
Zdroj: http://www.apsida.cz/tvrze/krajstrednicechy/okrbol/hrusov/hrusov.htm
Neméně bolestné jsou ztráty zmizelých krajinných dominant, jakou byla tvrz v Hrušově v mladoboleslavské žírné rovině. V poválečné době byla zneužita jako obilný sklad a když se v důsledku nezodpovědného přetížení objevily trhliny, místo žádoucí technicky jednoduché opravy, byla v roce 1959 provedena mnohem nákladnější demolice včetně spodní masivní gotické části. V roce 1966 byl dodatečně zbořen i renesanční obytný objekt tvrze.
Zdroj: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/hrady.htm
Socha sv. Jana Nepomuckého stojí osamocena v polích zhruba 2 kilometry od Hrušova na spojnici mezi Hrušovem a Horkami nad Jizerou těsně pod vrcholem hřebene, z něhož se otevírá výhled na oblast Kokořínska a Vrátenskou horu. Socha je osazena na jednoduchý hranolový podstavec s kazetou s nápisem na čelní a zadní straně. Podstavec je uložen na pískovcovou desku, složenou z pěti segmentů, pod deskou je patrný původní pískovcový stupeň. Před každým rohem stupně jsou do země zasazeny čtyři patníky válcového tvaru.
Postava sv. Jana Nepomuckého klečí v kamenných oblacích. Obě ruce má složené na prsou a sklání se pokorně ke kříži s korpusem Krista, který mu přináší malý andílek stojící před ním. Pod andílkem v oblacích leží u světcových kolenou biret, který si opět jako projev pokory a úcty ke Kristově Utrpení na kříži, světec sňal z hlavy. Před levou nohou sv. Jana z oblaků vystupuje obličej a křídla druhého andílka. Sv. Jan je tu zachycen ve chvíli meditace nad smrtí Kristovou na kříži, k čemuž pak jako pravé exemplum přivádí také kolemjdoucí. Světec není pouze zástupcem sebe sama, ale především dobrým příkladem následovníka Krista v životě i ve smrti. Původně jednoduché staticky znázorněné téma poprvé formulované v soše světce, osazené na Karlově mostě již v roce 1683, je na statui v Hrušově rozvedeno v dějem provázané sousoší a celý obsah i výraz zobrazení světce je posunut. Světec tu není zachycen jako hrdina, jako ochránce posvátnosti zpovědního tajemství, ale jako ten, který pokorně přijímá milost boží, milost v podobě Oběti Kristovy na kříži, milost, která je projevem pravé otcovské lásky Boha k lidem.
Měkká modelace, kterou se vyznačují všechny části sochy, stejně jako atmosféra lyrického ztišení, která naplňuje pohyby a gesta světce i andílka, i intimita zachyceného okamžiku, to vše je příznačné pro sochařství období v závěru baroka. Socha už nezasahuje náš zrak a posléze naše nitro dynamicky a expresivně budovanou formou stupňovanou s citem pro její gradaci, jejímž cílem je okamžitý efekt. Využívá zcela jiného způsobu, jak přitáhnout naši pozornost. Celá kompozice je budována tak, že máme dojem, že to, co je nám ukazováno, není určeno prvoplánově nám, ale, že jsme se neočekávaně staly svědky jednoho z významných okamžiků v životě sv. Jana.
Zdroj: http://www.npu.cz/barokni-socha/statue/vypis/detail/177/
